Éterická víla na mol.

Z dětství si pamatuju, že třetí den na horách bývá krizový, a tak se nechodí hoblovat, ale procházet a bobovat.

Třetí den je krizový nejen na horách, evidentně.

Tři dny na dietě a už mám krizi a hladově zírám na špinavá okna bez energie vstát a umýt je.

Taky mám krizi středního věku, a oken jsem nasbírala na skleněný dům, než jsem do té krize z barů dovrávorala.

Neumím pít s mírou, ani s Honzou, Tomem, nebo Martinou.

Smiřování se s mírou mi nikdy nešlo. Kolikrát jsem slyšela, že jsem moc, všude jsem byla, někde i dvakrát a od všeho mám klíče.

Jako jo. Hodně jsem cestovala, hodně studovala, ale klíče mám jen od svýho bytu.

Jsem chytrá jako rádio, protože si po večerech dohledávám na internetu slova, kterým nerozumím.

Přála bych si být éterická víla, kterou udatný junák najde a zachrání ztracenou na rozkvetlé louce.

Bohužel. Já na té louce sice budu a rozhodně ztracená, ale poprosím junáka, ať s tou záchranou počká, než si vytuním místo, kde se dobře kouří.